Tak se mi ze čtvrtka na pátek, tj. přímo na první adventní den, zdál sen, že došlo k prodeji cenného obrazu, což delší dobu je usilováno, ale nedělám si vždy moc naděje. A získala jsem slibovanou provizi a začla jsem urychleně uspokojovat množství velmi netrpělivých věřitelů. Něco jsem již rychle různě rozeslala, pak jsem dřímala v ruce dvě pozoruhodné bankovky - jednu dvou milionovou a jednu jedno milionovou a rozesílání peněz jsem zbrzdila a honem jsem začala uvažovat nad harmonogramem, koho nejrychleji uspokojit, měla jsem z toho plno starostí - ty jsou, když žádné peníze nejsou, ale zrovna tak pak když náhle jsou. A v tom mne probudilo zazvonění u venkovní brány. Lekla jsem se, vylítla z postele a běžela k domovnímu telefonu: "Ano", ohlásila jsem se a odpověděl mi povědomý hlas listonošky: "Jeden podpis, prosím". "Ano, hned za chvíli". Odpověděla jsem opatrně, protože jsem věděla, že listonoška bude muset chvíli počkat, než se obléknu a dojdu. Poštu roznáší nedávno nová listonoška, která chodí velmi brzy. Připomíná mi vzhledem Jamu z "Vražd podle Agathy". Tím jsem byla vytržena z rozdělování záchranných milionů mezi věřitele a od listonošky jsem do rukou dostala štos podlouhlých obálek od vymáhacích agentur.
Všechny dosavadní vánoce jsem slavila s těmi, co pozůstatky jejich hmotných schránek jsou nyní uchovávány na zahradě. Od loňských vánoc zůstala jen Františka, s níž spolu budeme letošní vánoce slavit. Mourovatá Františka je velmi pohyblivá, což zřejmě máme společné, ale nedá se proto moc dobře zachytit fotoaparátem. Přestože je první prosincový víkend, i tak nám na naší zahradě něco vykvétá, úmyslně jsem tak zahradu koncipovala. Pro ptáčky nemám nyní semínka, nemohu si dovolit je zásobit potřebným tak jako v přechozích letech, ale každý den jim peču dva druhy pečiva s olejem, které jim doplní, co potřebují. Nechtějí proto kupované pečivo, ale jen to moje. Veverkám doplňuji košíček s ořechy, z nějž si berou a odnášejí s sebou na strom - s bratrem jsme to komentovali, že si ořechy odnášejí domů k televizi. Vlašských ořechů byla docela úroda a veverky mají ve sklepě zásoby. Tak snad tuto zimu přežijeme pro příští radostné jaro.
V sobotu jsem s překvapením zjistila, že neodešel můj e-mail z pátku, jímž jsem odpovídala zprostředkovateli prodeje obrazu. Chtěl, abych našla ve svých počítačích strojopisný dokument o historii obrazu. Přímo tento dokument jsem nenašla, ale řadu jiných věcí a to nikoliv starého data, nýbrž z konce února 2016, tj. pár dnů předtím, než mne počátkem března odvezla sanitka a poté jsem dva měsíce ležela pod silnými léky. Tím došlo k tomu, že jsem mnohé pozapomněla a to i tyto podrobnosti kolem obrazu, co jsem se dozvěděla jen pár dnů předtím, kdy už nepochybně má nemoc začínala. Poslala jsem mail tedy znovu a pán nadšeně odpověděl, že to celou věc staví zcela jinam, že jsou to zcela nové informace a že se hned dá do práce a dnes v neděli mi napsal, že až se vše dá do pohybu, bude mne informovat...
Ve vánoční výzdobě se omlouvám všem zapřísáhlým protivníkům Santy jakožto projevu amerikanismu, ale jednak v době střední školy jsem byla silný frankofil a nadšeně jsem si prohlížela komiksové příběhy s Pere Noelem, který vypadal přesně takto a i stejným způsobem přinášel dárky apod. Tato jasná a logicky vysvětlitelná vánoční vizualizace není jen amerikanismem a absence podobně jasné vizualizace u Ježíška a jeho nošení dárků se projevila v nové TV reklamě, kde Ježíšek má namísto Santových sobů sáně tažené zlatými prasátky, kdy přijíždí obdarovat děti. Až do takových krajností vede urputné obhájení Ježíška, aby bylo jeho obdarovávání možné logicky vysvětlit a vizuálně si představit, musil zřejmě přijmout něco z jasných realit, spjatých se Santou a jinými postavami - jako francouzským Pere Noel - tj. Otec Vánoc.
Žádné komentáře:
Okomentovat